Jedná se o jednostranný právní úkon, v jehož důsledku dochází ke skončení pracovního poměru. Výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec. Výpověď musí mít písemnou formu a musí být doručena druhému účastníku, jinak je neplatná. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 ZPr (zákoník práce), zatímco zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu.
Byla-li dána výpověď, pracovní poměr skončí uplynutím nejméně dvouměsíční výpovědní lhůty, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Například dá-li zaměstnanec výpověď 15. února, výpovědní lhůta uplyne 30. dubna. V pracovní smlouvě může být stanovena výpovědní lhůta delší než dva měsíce, nikoliv však kratší.
Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí zaměstnavatel ve výpovědi skutkově vymezit důvod, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná. Výpověď je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů uvedených v § 52 zákoníku práce. Tyto důvody lze rozdělit do následujících skupin:
a) organizační důvody – ruší-li se nebo přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, stane-li se zaměstnanec nadbytečným, vzhledem k organizačním změnám [§ 52 písm. a)–c) ZPr]
b) zdravotní stav zaměstnance posle ustanovení [§ 52 písm. d), e) ZPr]
c) zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy
nebo požadavky pro výkon práce podle ustanovení [§ 52 písm. f) ZPr]
d) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci [§ 52 písm. g) ZPr].
Dostane-li zaměstnanec výpověď z organizačního důvodu, přísluší mu při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku.
Komentáře