V souvislosti s narůstajícím významem informací ve společnosti, které představují v podnikání konkurenční výhodu a znamenají tak určitý náskok před konkurencí, je kladen stále větší důraz na jejich ochranu. Proto se v historii zrodil pojem obchodního tajemství, který je definován v ust. § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“), tak, že jej tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu. Tyto skutečnosti přitom nesmí být v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, podnikatel má vůli tyto utajovat a odpovídajícím způsobem jejich utajení také zajišťuje. Obchodní tajemství představuje nedílnou součást podniku a tvoří také součást obchodního majetku.

Podle výše uvedené definice se tak do obchodního tajemství řadí například seznam zákazníků, výrobní postupy, know-how, technická a výrobní dokumentace, zdrojové kódy, strategie, obchodní plány, vzorky, nákupní prameny, obsah významných obchodních smluv a cenové kalkulace. Za obchodní tajemství lze zjednodušeně označit vše, co souvisí s podnikem, má určitou hodnotu (materiální nebo nemateriální), není běžně dostupné a podnikatel nedostupnost patřičně zajišťuje.  Obchodní tajemství musí splňovat všechny zákonné znaky shora uvedené, neboť pouze v takovém případě obchodní zákoník poskytuje podnikateli ochranu, a to ve stejném režimu jako u ochrany nekalé soutěže.

Vyvstává otázka, zda informace uvedená v obchodní smlouvě, představuje obchodní tajemství či nikoliv. Aby bylo možné informaci za obchodní tajemství považovat musí splňovat všechny zákonné znaky obchodního tajemství vymezené v ust. § 17 ObchZ. Pokud nejsou splněny všechny podmínky a smluvní strany si ve smlouvě označí určitou informaci za obchodní tajemství, nepožívá tato informace automaticky ochrany jako obchodní tajemství.

Zásadní pro obchodní tajemství je také hledisko časové, neboť podle ust. § 19 ObchZ obchodní tajemství trvá, pokud trvají skutečnosti uvedené v ust. § 17 ObchZ, tedy jsou-li kumulativně splněny podmínky obchodního tajemství. V případě, že se skutečnosti stanou veřejně dostupnými nebo např. podnikatel přestane skutečnosti utajovat, pozbývá obchodní tajemství povahu absolutních práv působících erga omnes a stává se tak právem relativním, kde se poškozená strana může dovolávat pouze odpovědnosti za škodu. Obchodnímu tajemství je poskytována ochrana od samého počátku až po dobu, kdy určitá skutečnost přestane kumulativně splňovat zákonné podmínky obchodního tajemství.

Dle ust. § 20 ObchZ náleží podnikateli ochrana proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství v režimu ochrany nekalé soutěže. Je tedy zřejmé, že oprávněná osoba je chráněna i před samotným ohrožením práva k obchodnímu tajemství, nikoliv jen před porušením. Zákonodárce vymezil preventivní ochranu, aby se tak dalo předejít následnému porušení obchodního tajemství.

Porušování obchodního tajemství dle ust. § 51 ObchZ představuje takové jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se zároveň dověděl: a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

Proti porušení nebo ohrožení obchodního tajemství se dle ust. § 53 ObchZ může oprávněná osoba (ten jehož právo bylo porušeno nebo ohroženo) domáhat:

a) toho, aby se tohoto jednání porušitel zdržel a odstranil závadný stav.

b) přiměřeného zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích (to je však podmíněno závažnou újmou nemajetkové povahy, která byla oprávněnému poskytnuta)

c) náhrady škody

d) vydání bezdůvodného obohacení (získaný majetkový prospěch, který porušiteli nenáleží).

Obchodní zákoník nabízí poměrně širokou paletu ochranných prostředků proti porušování nebo dokonce ohrožování práva na obchodní tajemství, je třeba si však uvědomit, že ochrany se bude třeba domáhat povětšinou v rámci soudního řízení, které se při současných podmínkách vyznačuje zdlouhavostí a neefektivností. Nelze než doporučit, aby oprávněná osoba společně s žalobou na ochranu obchodního tajemství podala návrh na vydání předběžného opatření, kde se bude například dovolávat, aby se porušitel zdržel jednání, kterým ohrožuje nebo porušuje právo na obchodní tajemství. Zde je však nutno upozornit na skutečnost, že současně s návrhem na vydání předběžného opatření musí navrhovatel složit jistotu ve výši 50.000,- Kč. Nezbývá než doufat, že zákonodárce přiloží ruku k dílu a brzy se dočkáme novelizace, která by znamenala zefektivnění ochrany práva na obchodní tajemství a tím došlo k reflexi požadavků současné doby.